Premiéra Antonína Panenky

panenkaDnes je tam parkoviště před supermarketem. Právě tady, jen pár metrů od dnešních Stínadel, ale kdysi procházela fotbalová historie. Na slavném teplickém stadionku U Drožďárny se v březnu 1968 zastavila, aby přivítala do velkého světa první ligy Antonína Panenku. Devatenáctiletý mladíček nastoupil na závěrečné minuty a přišlo mu to nekonečné.

 

Pohledem skrz čas by si kariéra Antonína Panenky zasloužila pro premiéru poněkud slavnostnější kulisy. "Drožďárna byla známá tím, že měla nejmenší kabiny v celé lize. Byly to takové školní klece. Tam se musela půlka mančaftu svléknout a druhá půlka musela čekat venku. Ale zas jsou to hezké vzpomínky", vzpomíná Antonín Panenka.

Dnes to je půlstoletí, co si muž, který se stal symbolem Bohemians, poprvé zahrál ligu. Bohemka tehdy dlela na posledním místě tabulky. Mužstvo už čtrnáctý rok trénoval Jiří Rubáš, který spíš než fotbalové romantiky ctil hráče z křemene. Přesto v tenhle den vzal na lavičku hubeného mladíka, jenž za divizní béčko na podzim nasázel pět gólů Hrdlovce i béčku Teplic.

Byla to první jarní neděle, podle kalendáře i počasí. V sestavě nastoupily začínající legendy - Valent, Packert, Ivančík, hvězdy šedesátých let Kolman či Jarabinský. V první půli Bohemka držela naději. Hned po návratu z kabin ale prošel naší obranou teplický Kantor a napálil střelu od tyče do brány, až to zazvonilo.

Druhý gól Teplic byl opravdu památný. A svou roli hrálo ostré jarní sluníčko, které oslnilo vršovického gólmana Jaromíra Ředinu. Teplický záložník Vítů vypálil z pořádné dálky..."skoro z poloviny hřiště, mohlo to byýt tak ze čtyřiceti metrů", vzpomínal Panenka. "Náš brankář Ředina nejdřív vystartoval proti míči, pak si to najednou rozmyslel a začal couvat. Jenže zakopnul, upadnul a míč se vedle bezmocného a zoufalého gólmana dokutálel do sítě..."

Tak krásný den a zápas byl v trapu... Nakonec ale přece je proč na něj dobře vzpomínat. Asi po hodině hry poslal trenér Rubáš do hry Panenku. Na hřišti se tak potkal s jiným začínajícím hrdinou budoucnosti, pozdějším kapitánem mistrovského týmu Bohemians Přemyslem Bičovským.

"Připadalo mi to jako celý zápas," směje se Panenka s odstupem půlstoletí. "Člověk byl mladý, na všechno koukal jinýma očima. Člověk je samozřejmě nervózní, neví, co ho čeká, ale jak vleze na hřiště, tak to všechno spadne a člověk se soustředí jenom na fotbal. Mně se zdálo, že ten fotbal trvá dva dny."

Byl to první z 230 ligových zápasů, které Panenka za Bohemku odehrál. Do konce jara dostal další šanci až ve chvíli, kdy byl klub odsouzený k sestupu. Zažil šestigólový výprask na Interu a zvláštní poslední domácí zápas, který už se kvůli rekonstrukci Ďolíčku hrál na Julisce a v zápase s Duklou tam tehdy pozdravil loučícího se Josefa Masopusta. Na další ligové zápasy musel rok čekat.

"Vstup nebyl dobrej, ale potom ta kariéra možná byla lepší," usmívá se Panenka dnes.

autor: Martin Hašek
 


 

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookies. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace