Udělal si jméno jako nekompromisní a úspěšný trenér. Ještě předtím byl ale Jozef Jarabinský průbojným útočníkem, který celé čtyři sezony dělal radost i fanouškům v Ďolíčku. Dnes 12. března slaví pětasedmdesáté narozeniny. Když v létě 1964 dorazil z béčka bratislavského Slovanu do Vršovic, bylo mu akorát dvacet, hned se ale vypracoval v gólovou posilu. Trefil se ostatně hned v prvním zápase, přesto, že ho dohrával s obvazem na hlavě.

Byl to venkovský kluk, o kterého stála půlka ligy. Už je to dávno. V létě 1959 se za útočníkem Josefem Sedláčkem táhli kluboví skauti až do Úpice. Ozvala se Sparta (v tehdejší realitě Spartak Sokolovo), Slavia (tehdy Dynamo) ho dokonce pozvala na testovací mač. Do Liberce ho lákala pozdější trenérská legenda Václav Ježek. Josef Sedláček si ale vybral zelenobílé, tehdejší Spartak Praha Stalingrad. A uvedl se gólem, na který se vzpomíná dodnes. Později zažil také slavný zájezd do Asie.

Ve Štefanu Ivančíkovi, který zemřel minulý týden ve věku nedožitých 73 let, ztratila Bohemka jednu z velkých osobností. Legendární pravé křídlo s přezdívkou Pišta se zelenobílým klubem prožilo bouřlivá léta na přelomu šedesátých a sedmdesátých let a stalo se jedním ze symbolů éry, v němž zelenobílí bavili celou republiku romantickým fotbalem. Mimo jiné to byl on, kdo jako první v soutěžním zápase použil slavný dloubák, tehdy mu s trenérem Musilem říkali Vršovák. Na co můžeme vzpomínat?

Kariéra Josefa Jindřiška v Bohemce dospěla do legendárních rozměrů. Šestatřicetiletý záložník nastoupil v zápase s Libercem ke svému 195. prvoligovému zápasu ve vršovickém klubu a v historickém pořadí zápasů v nejvyšší soutěži už se dostal do první desítky a stále se posunuje vpřed. V současnosti je devátý, když o jeden zářez přeskočil Přemysla Bičovského, kapitána mistrovské sezony 1982/1983.

Za šest let v Bohemce vstřelil 33 ligových gólů, vyšplhal se na patnácté místo historického žebříčku klubu a dodnes lituje svého předčasného odchodu. Impulzivní povaha pudila útočníka Jaroslava Němce ke zteči, zároveň mu ale významně komplikovala život. Kariéra skvělého pravého křídla s číslem 7 tak byla plná fantastických gólů i ostrých sporů.

Slavia mě do Vršovic vlastně "odložila". Býval jsem často zraněn, protože jako útočník jsem chodil hodně do soubojů a neuhýbal, dokonce se o mně říkalo, že kam šlápnu, tam deset let tráva neporoste. To víte, měl jsem čtyřiašedesát kilo, takže jsem to odnesl většinou já. Měl jsem potíže s meniskem, přestali mě stavět, a tak mě výboři sešívaných nejprve půjčili AFK, abych jim pomohl z potíží v asociační lize. Chytil jsem se, byla tam tenkrát dobrá parta a už jsem ve Vršovicích zůstal...

Ku příležitosti dnešního 120. výročí od narození bývalého záložníka AFK Vršovice / Bohemians Františka Hochmanna (28.2.1899 - 20.2.1966) by bylo konečně z pohledu historie vhodné vysvětlit, jak to vlastně doopravdy je s hráčským příjmením. V publikaci „Atlas českého fotbalu od roku 1890“ od pánů Jelínka a Jenšíka je uvedeno hráčské příjmení jako Hofmann, a to dokonce bez křestního jména. Stejně tak se objevuje i v mnoha dalších publikacích, včetně klubových almanachů! Nutno dodat, že toto nesprávně uvedené příjmení se v týmu AFK Vršovice objevuje již od roku 1924 (např. v soupisce přátelského utkání v Lipsku ze dne 21. května).

V březnu roku 2012 vyšel v klubovém magazínu Klokan (při příležitosti prvoligového utkání s Baníkem Ostrava) zajímavý rozhovor se záložníkem a obráncem Davidem Bartkem. Zavzpomínal na svoje mládežnické začátky i na přesun do A-týmu Bohemians. David Bartek, kromě jednoho půlroku (hostování v SK Kladno v roce 2009; pozn. redakce), je zelenobílým věrný dodnes. Vždyť stejně jako Josef Jindřišek atakuje tabulku TOP 10 hráčů s nejvíce prvoligovými starty! Právě tento týden slaví kulaté třicátiny a my Vám přinášíme tento rozhovor v plném znění.

Dnes je tam parkoviště před supermarketem. Právě tady, jen pár metrů od dnešních Stínadel, ale kdysi procházela fotbalová historie. Na slavném teplickém stadionku U Drožďárny se v březnu 1968 zastavila, aby přivítala do velkého světa první ligy Antonína Panenku. Devatenáctiletý mladíček nastoupil na závěrečnou půlhodinu a přišlo mu to nekonečné.

Jeho čapímu běhu se nejdřív fanoušci smáli. Záložník Jiří Sloup si ale vršovický Ďolíček velmi rychle získal. Trenér Tomáš Pospíchal si pro svého bývalého svěřence osobně dojel do Plzně a vršovickému publiku představil berana, který dokázal znechutit fotbal mladému Marco van Bastenovi, také ale ohromil milánské San Siro a stal se jedním z hlavních hrdinů úžasného zelenobílého podzimu 1982.

Oblékal jsem zelenobílý dres od žáčků s výjimkou jednoho roku na vojně v Dukle 23 let a zažil jsem s Bohemkou dobré i zlé. Když bych měl dát dohromady "svou" sestavu klokanů, s nimiž jsem běhal po hřišti, byli by v ní zastoupeni plejeři zhruba tří hráčských generací. Asi tahle: A. Houška - Horák, Valent, Prokeš, Pohůněk - Kos, Jílek, Panenka - Š. Ivančík, Hubálek, Jarkovský. Za áčko jsem začal hrát tehdy v tom nervózním "záchranářském" jaru 1964 - to mě poslal trenér Rubáš poprvé na hřiště v Košicích na starém stadiónu VSS... a končil jsem v největší pohodě za Musila, kdy už vzniklo optimálně skloubené mužstvo s potřebnými typy hráčů, pevně usazené v nejvyšší soutěži, které se probojovalo do Poháru UEFA.

První polovina devadesátých let byla pro Bohemku obtížným časem, ale záložník Robert Neumann ve Vršovicích zažil spoustu krásných chvil. Hned v prvním ligovém zápase slavil záchranu, zahrál si s Vítězslavem Lavičkou, Janem Sanytrníkem nebo Karlem Jarolímem, trénovaly ho legendy jako Petr Packert či Jozef Adamec. A střílel góly. Jeden ještě ve federální lize, s jedenácti v samostatné české soutěži se dokonce dlouho držel na čele klubového žebříčku. Až po 8 letech ho dohnal Karol Kisel a sesadil ho až Lukáš Hartig v roce 2010. Dnes je Robert Neumann fotbalovým novinářem.