Jeho čapímu běhu se nejdřív fanoušci smáli. Záložník Jiří Sloup si ale vršovický Ďolíček velmi rychle získal. Trenér Tomáš Pospíchal si pro svého bývalého svěřence osobně dojel do Plzně a vršovickému publiku představil berana, který dokázal znechutit fotbal mladému Marco van Bastenovi, také ale ohromil milánské San Siro a stal se jedním z hlavních hrdinů úžasného zelenobílého podzimu 1982.
Petr Packert: Pak už to byla pohoda...
Oblékal jsem zelenobílý dres od žáčků s výjimkou jednoho roku na vojně v Dukle 23 let a zažil jsem s Bohemkou dobré i zlé. Když bych měl dát dohromady "svou" sestavu klokanů, s nimiž jsem běhal po hřišti, byli by v ní zastoupeni plejeři zhruba tří hráčských generací. Asi tahle: A. Houška - Horák, Valent, Prokeš, Pohůněk - Kos, Jílek, Panenka - Š. Ivančík, Hubálek, Jarkovský. Za áčko jsem začal hrát tehdy v tom nervózním "záchranářském" jaru 1964 - to mě poslal trenér Rubáš poprvé na hřiště v Košicích na starém stadiónu VSS... a končil jsem v největší pohodě za Musila, kdy už vzniklo optimálně skloubené mužstvo s potřebnými typy hráčů, pevně usazené v nejvyšší soutěži, které se probojovalo do Poháru UEFA.
Robert Neumann: 3:2 na Slavii? Jedna z největších výher v historii!
První polovina devadesátých let byla pro Bohemku obtížným časem, ale záložník Robert Neumann ve Vršovicích zažil spoustu krásných chvil. Hned v prvním ligovém zápase slavil záchranu, zahrál si s Vítězslavem Lavičkou, Janem Sanytrníkem nebo Karlem Jarolímem, trénovaly ho legendy jako Petr Packert či Jozef Adamec. A střílel góly. Jeden ještě ve federální lize, s jedenácti v samostatné české soutěži se dokonce dlouho držel na čele klubového žebříčku. Až po 8 letech ho dohnal Karol Kisel a sesadil ho až Lukáš Hartig v roce 2010. Dnes je Robert Neumann fotbalovým novinářem.
Karol Dobiaš: Tonda byl hračička, já jsem to mydlil
V Ďolíčku strávil jenom tři roky, ale už navždy bude jednou z největších legend Bohemians. V létě 1977 byl jeho přestup z Trnavy šokem pro strnulé prostředí československé ligy. Karol Dobiaš byl hráčem evropského formátu a jeho bývalý klub ho nechtěl pustit. Střelec jednoho ze zlatých gólů bělehradského finále ME 1976 ale potřeboval změnit prostředí a odchod si vynutil. V Ďolíčku se sešel s novým trenérem Tomášem Pospíchalem a týmem na vzestupu. Antonín Panenka mu uvolnil funkci kapitána a Dobiaš v Ďolíčku znovu získal radost z fotbalu.
Miroslav Příložný: Hattrick mi pomohl i ublížil
Šestnáct gólů v mistrovské sezoně ve všech soutěžních zápasech, gól v zápase století proti Saint Étienne, penalta proti Servette, hattrick s Admirou a čtyři góly s Hradcem. Není to špatná bilance pro náhradníka. Útočník Miroslav Příložný prožil v Bohemce velké chvíle, ale také nepříjemné spory s trenérem Tomášem Pospíchalem. "Byl jsem šťastný, že jsem se vrátil do ligy. Věděl jsem o Milanovi Čermákovi, Mičincovi, Hruškovi. Určitě jsem nečekal, že budu hrát od začátku," vzpomíná Miroslav Příložný na své první týdny v Bohemce, kam přišel po druholigové sezoně v Mladé Boleslavi. "Nebyl jsem až takové jméno jako Peter Zelenský, který se mnou přišel. Říkal jsem si: Asi si to každý musí vybojovat. V přípravách jsem dával fakt nejvíc gólů a stejně jsem nehrál. Ty začátky, to jsem čekal. Nastupoval jsem na posledních dvacet, třicet minut. Přesto jsem góly dal. Noviny o mně začaly psát: Nejlepší střídající náhradník."
Přemysl Bičovský: Cítil jsem křivdu, že nemůžu hrát
Byl kapitán. Nezpochybnitelný lídr. Hráč, který pomohl dotlačit národní tým na zlatý šampionát v Jugoslávii. První fotbalista Československa, jenž nebyl čistokrevným útočníkem, který nastřílel sto gólů v lize. Miláček publika. Opora, ať hrál pravého obránce, stopera, záložníka, nebo levé křídlo. V boji o finále evropského poháru proti Anderlechtu, v jednom z nejdůležitějších zápasů historie klubu ale PŘEMYSL BIČOVSKÝ přesto seděl na lavičce. Proč? Zřejmě vždycky už to bude záhada.
Jaroslav Němec: Nechali mě prodávat lístky
Za šest let v Bohemce vstřelil 33 ligových gólů, vyšplhal se na patnácté místo historického žebříčku klubu a dodnes lituje svého předčasného odchodu. Impulzivní povaha pudila útočníka Jaroslava Němce ke zteči, zároveň mu ale významně komplikovala život. Kariéra skvělého pravého křídla s číslem 7 tak byla plná fantastických gólů i ostrých sporů.
Jaroslav Hübš-Javornický: Fotbal i dobrodružství
Slavia mě do Vršovic vlastně "odložila". Býval jsem často zraněn, protože jako útočník jsem chodil hodně do soubojů a neuhýbal, dokonce se o mně říkalo, že kam šlápnu, tam deset let tráva neporoste. To víte, měl jsem čtyřiašedesát kilo, takže jsem to odnesl většinou já. Měl jsem potíže s meniskem, přestali mě stavět, a tak mě výboři sešívaných nejprve půjčili AFK, abych jim pomohl z potíží v asociační lize. Chytil jsem se, byla tam tenkrát dobrá parta a už jsem ve Vršovicích zůstal...
Zdeněk Hruška: Titulů mělo být víc
V roce 1976 přišel gólman Zdeněk Hruška do Bohemky a strávil v ní celých devět let, kdy byl nedílnou součástí největších úspěchů klubu, svými výkony si vysloužil i reprezentační dres. Následně na dva roky zamířil do Slavie, aby se oklikou přes Řecko vrátil zpět do Ďolíčku ještě na jednu sezonu. Prostředí Bohemky poznal i z druhé strany, na začátku nového tisíciletí se stal trenérem A týmu.
Zdeněk Koukal: Gól se Žilinou byl nádhernej...
Šest let slavné zlaté éry strávil v Bohemians záložník Zdeněk Koukal. Zahrál si v záloze s Antonínem Panenkou, na jaře 1983 byl pevným článkem mistrovského týmu a k ligovému trumfu přispěl památným volejem v titulovém zápase se Žilinou. Zažil i pohárové tažení proti Ajaxu a Tottenhamu, vstřelil gól ve vítězném derby se Spartou a do Ďolíčku přivedl svého syna Zdeňka, naději začátku nového tisíciletí.
Josef Jelínek: Bohemku mužstvo zachránilo tím, že se trénovalo samo
Mančaft na sestup z druhé ligy, psychická nepohoda, v takovém stavu našel slavný Chilan Josef Jelínek Bohemku po svém příchodu v polovině sezony 1971/1972. Situaci nakonec zachránili zkušení, ambiciózní hráči vlastními tréninkovými metodami inspirovanými třeba českým vizionářem Františkem Fadrhoncem, který kdysi v Nizozemsku prosadil myšlenku totálního fotbalu. I nového trenéra Musila si hráči našli nakonec sami. S ním se rok a půl poté do první ligy i vrátili.
Vladimír Hruška: Jsem Bohemák vršovickej!
Deset let mu pískali. Slavný titulek článku Stanislava Hraběte z Gólu vystihuje kariéru útočníka Vladimíra Hrušky v Bohemce jen z části. Kolohnát vysoký 190 centimetrů to měl u fanoušků těžké. Na levém křídle působil se svou postavou zvláštně. Jenomže góly dával, udivoval svou dlouhou kličkou přímo z místa, zahrál si i v reprezentaci. Bohemce pomohl k titulu a byl jen chloupek od nejrychlejšího hattricku v ligové historii.