Šestnáct gólů v mistrovské sezoně ve všech soutěžních zápasech, gól v zápase století proti Saint Étienne, penalta proti Servette, hattrick s Admirou a čtyři góly s Hradcem. Není to špatná bilance pro náhradníka. Útočník Miroslav Příložný prožil v Bohemce velké chvíle, ale také nepříjemné spory s trenérem Tomášem Pospíchalem. "Byl jsem šťastný, že jsem se vrátil do ligy. Věděl jsem o Milanovi Čermákovi, Mičincovi, Hruškovi. Určitě jsem nečekal, že budu hrát od začátku," vzpomíná Miroslav Příložný na své první týdny v Bohemce, kam přišel po druholigové sezoně v Mladé Boleslavi. "Nebyl jsem až takové jméno jako Peter Zelenský, který se mnou přišel. Říkal jsem si: Asi si to každý musí vybojovat. V přípravách jsem dával fakt nejvíc gólů a stejně jsem nehrál. Ty začátky, to jsem čekal. Nastupoval jsem na posledních dvacet, třicet minut. Přesto jsem góly dal. Noviny o mně začaly psát: Nejlepší střídající náhradník."

Deset let mu pískali. Slavný titulek článku Stanislava Hraběte z Gólu vystihuje kariéru útočníka Vladimíra Hrušky v Bohemce jen z části. Kolohnát vysoký 190 centimetrů to měl u fanoušků těžké. Na levém křídle působil se svou postavou zvláštně. Jenomže góly dával, udivoval svou dlouhou kličkou přímo z místa, zahrál si i v reprezentaci. Bohemce pomohl k titulu a byl jen chloupek od nejrychlejšího hattricku v ligové historii.

Sobotní obrat v Českých Budějovicích posunul Bohemku k záchraně a fanouškům připravil zážitek, jaký se jen tak nevidí. Kompletně otočit zápas z dvougólové ztráty je opravdu kousek, který se zelenobílým daří jen jednou za čas. Pár takových památných zápasů se ale v historii najde.

Byl kapitán. Nezpochybnitelný lídr. Hráč, který pomohl dotlačit národní tým na zlatý šampionát v Jugoslávii. První fotbalista Československa, jenž nebyl čistokrevným útočníkem, který nastřílel sto gólů v lize. Miláček publika. Opora, ať hrál pravého obránce, stopera, záložníka, nebo levé křídlo. V boji o finále evropského poháru proti Anderlechtu, v jednom z nejdůležitějších zápasů historie klubu ale PŘEMYSL BIČOVSKÝ přesto seděl na lavičce. Proč? Zřejmě vždycky už to bude záhada.

Procítěný lob, skvostný volej k tyči a klidný úklid pod břevno. Paradoxně proti nejlepšímu týmu ligy Viktorii Plzeň zkompletoval Elvis Bratanovič hattrick. Vypadalo to tak snadno, jenže na třígólového střelce v první lize čekala Bohemka dlouhých jednadvacet let, v roce 1994 vstřelil tři góly Karel Jarolím Hřebíkovu Benešovu. Jaká je historie zelenobílých hattricků?