Šestnáct gólů v mistrovské sezoně ve všech soutěžních zápasech, gól v zápase století proti Saint Étienne, penalta proti Servette, hattrick s Admirou a čtyři góly s Hradcem. Není to špatná bilance pro náhradníka. Útočník Miroslav Příložný prožil v Bohemce velké chvíle, ale také nepříjemné spory s trenérem Tomášem Pospíchalem. "Byl jsem šťastný, že jsem se vrátil do ligy. Věděl jsem o Milanovi Čermákovi, Mičincovi, Hruškovi. Určitě jsem nečekal, že budu hrát od začátku," vzpomíná Miroslav Příložný na své první týdny v Bohemce, kam přišel po druholigové sezoně v Mladé Boleslavi. "Nebyl jsem až takové jméno jako Peter Zelenský, který se mnou přišel. Říkal jsem si: Asi si to každý musí vybojovat. V přípravách jsem dával fakt nejvíc gólů a stejně jsem nehrál. Ty začátky, to jsem čekal. Nastupoval jsem na posledních dvacet, třicet minut. Přesto jsem góly dal. Noviny o mně začaly psát: Nejlepší střídající náhradník."
V prvních čtyřech kolech ligy jste si zahrál jen 59 minut, ale v domácím zápase Poháru UEFA proti Admiře jste nastoupil poprvé v základní sestavě a hned vstřelil hattrick, pomohl vám?
"Pomohl i ublížil. V době domácího utkání byl trenér Pospíchal v nemocnici. Pak se vrátil, v pondělí po zápase si mě pozval a říká mi: To, že´s dal tři góly, to je hovno, to nebyli fotbalisti. Takový byl úvod od Pospíchala."
Co se pak stalo ve Vídni před odvetou?
"Pospíchal s námi nejel. Přijeli jsme do Vídně, ubytovali jsme se a večer si mě pozval asistent Zadina. A začal: Hele, Mirku, kdyby bylo na mně, tak já bych tě postavil. Ale šéfovo přání je, že nebudeš hrát. Já říkám: Tak se neomlouvejte, tak vám to řekl, to se nedá nic dělat. A on říká: To není všechno, ty nesmíš ani na hřiště..."
Jak jste reagoval?
"Říkám: na co jsem sem, do Vídně, jezdil? Na výlet? On říká: Já ti k tomu nemám co říct... Koukl jsem se na Vídeň a jel sem domů."
Jak jste to vzal?
"Nechápal jsem to. Pospíchal byl v takovém postavení, že si mu málokdo dovolil něco říct. Byl tady pánbůh. Tak jsem to neřešil. Ani jsem se neptal, proč to udělal. Dozvěděl jsem se to s odstupem času, když jsem přestoupil do Olomouce."
A co to bylo?
"Já jsem pak dával gól proti Servette i proti Saint Étienne. A chtěli mě do nároďáku. Tak mi to řekli v Olomouci. Prý: Byli jsme na Bohemce a Pospíchal nám řekl: Jo, vy ho chcete do nároďáku? Tak ho tam dejte, ale u mě hrát nebude."
Čím si to vysvětlujete?
"Byla to jeho ješitnost. On mě nedoporučil, kvůli tomu jsem nehrál."
A myslíte si, že to byl i důvod vašich problémů v Bohemce?
"Určitě. Já jsem mu tady dával gólů dost. On si pro mě přišel do Boleslavi."
Pospíchal byl známý tím, že nechtěl nechávat hráče v klidu, nemohla to být spíš jedna z jeho her, abyste třeba příliš rychle nevyrostl?
"Myslím, že jsem byl až moc hodnej. Že bych vyrostl... Já jsem měl být jinej. Takovej rvavější, hubatější a nebát se říct svůj názor. Možná by to bylo jiný. Byl jsem furt ticho, hodnej, tak se to nevyplatilo."
Cítil jste, že by měl Pospíchal proti vám něco osobně?
"Já si nemyslím, že se mě chtěl zbavit. Dělal gesta, furt si dokazoval, že to jde bez každého. Třeba brankář Zdeněk Hruška, v Československu byl jasná jednička. Vědělo se, že má rád pivo. Na srazu nároďáku si někdy popil. A Pospíchal to věděl, liboval si v tom, že měl své donašeče. Přišli jsme v pondělí, Zdeněk měl krvavé oči, hlavu dole. Ticho v kabině a po půl minutě Pospíchal: No, jak myslíš, Zdeňku... A nechytal. Udělal mu to tak, že ho nevzali ani do nároďáku. Zdeněk přitom výkonnost pořád měl."
Pojďme raději ke gólům, které jste dával za Bohemku. Vy jste byl trochu takový Gerd Müller, že? Většinu gólů jste dával z vápna...
"Prosazoval jsem se víc ve vápně, než za vápnem. Věděl jsem o sobě, že nejsem běžecký typ na třicet metrů, ale na sprint, na pět, deset metrů. Z toho jsem těžil. Dovedl jsem se postavit. Většinu gólů jsem dával ve vápně."
Hodněkrát se vám také dařilo dávat víc gólů v jednom zápase, potřebuje k tomu útočník nějakou speciální vlastnost?
"Já jsem chtěl dávat góly, v přátelácích, v mistrácích. Stalo se mi, že jsem třeba dal deset gólů v přáteláku. Žádný, už to stačí... Mě bavilo dávat góly. Už od malinka."
Zřejmě nejslavnější chvíli v Bohemce jste zažil v osmifinálovém zápase Poháru UEFA se Servette Ženeva. Šel jste na hřiště jako náhradník a dvě minuty před koncem za vyrovnaného stavu 1:1 rozhodčí písknul penaltu pro Bohemku. Proč jste na ni tenkrát šel zrovna vy?
"Na přípravě se řekne, kdo hraje, kdo kope penaltu, kdo trestňák, kdo rohy. Byl jsem pět minut na hřišti, najednou penalta. Nevím, jestli ji tenkrát měl kopat Jarda Němec, ale nějak se k tomu neměl. Bylo to na vážkách. Ale pro jistotu mi to nechal."
Neměl jste obavy?
"Z penalty si nikdo nevydělá. Když ji dá, nic se neděje, když ji nedá, je to chyba. Šel jsem ji kopat. Viděl jsem gólmana, jak se hnul, když jsem ji chtěl kopnout na pravou stranu. Tak jsem to změnil a kopnul ji doleva nahoru. A trefil jsem ten řetěz. Hned to vypadlo ven. Pár lidí na tribuně si myslelo, že jsem trefil břevno."
Bohemka v té chvíli měla za sebou neradostnou sérii čtyř neproměněných podzimních penalt, neměl jste to v hlavě?
"Ne, vůbec. To je vždycky na tom, kdo jde kopat. Trošku v klidu bylo, že i kdybych nedal, tak furt postupujeme. Viděl jsem, že když povedeme dva jedna, máme to na tuti."
Ten gól jste dal, svezl jste se na kolena a zvedl ruce k nebi. Tohle gesto jste dělal často, bral jste to jako svoji značku? Třeba jako když dnes udělá Pato z prstů srdíčko?
"Udělal jsem to, jak to přišlo. Neměl jsem to naučené. Byl to momentální projev radosti. Góly se neslavily jak dneska. Když někdo udělal něco neobvyklého, tenkrát to lidi spíš kritizovali. Nám by řekli, že jsme pitomí."
Jak se vyvíjel váš vztah s Pospíchalem, pobavili jste se někdy napřímo?
"Jo, došlo k tomu následující léto. Udělaly se testy před sezonou a já je měl nejlepší. Ptal se mě, jak trénuju. Já jsem si myslel, že jsem ty testy neudělal. Říkám: Já nic nešidím. A on říká: No právě, vždyť ty máš testy jak Briegl (tehdejší německý reprezentant a hráč Kaiserslauternu – pozn. CZT)! Já zůstal koukat. A on udělal na základě toho krásnej tah."
O co šlo?
"Hráli jsme proti České Lípě a on řekl: V bráně číslo jedna Hruška, dvě Příložný... Tak jsem zůstal koukat: Beka? To není možný... Tak jsem hrál beka, všichni se v České Lípě smáli. On chtěl, abych běhal po lajně nahoru dolů. Tak jsem to odehrál.."
Co bylo dál?
"Druhej přátelák, zase: Dvě Příložný. Já jsem si říkal: Zase hovno. A Pospíchal: Ty nechceš hrát? Tak nehraj! Musel jsem se přesto převléknout, jít na lavičku. Tady po tom zápase jsem ho chytl v kanceláři, protože mi to vadilo."
Jak ta schůzka vypadala?
"Ráno jsem přišel na trénink, normálně jsem zabouchal, nadrzo. Ahoj, Mirku, co chceš? Můžete mi říct, proč mě dáváte na beka? On říká: Já si můžu dát hráče, kam chci. Já říkám: To jo, můžete mě dát klidně do brány, když mě v létě pustíte pryč. Ale do ligy. Za tu dřinu, co tady trénuju, tak vám nepůjdu do žádné druhé ligy. On říká: Bez problémů, můžeš jít klidně do Slavie. Já říkám: Ne, já si vyberu. A tím to bylo vyřízený."
Takže jste odehrál celou další sezonu v Bohemce s tím, že jste věděl, že pak půjdete pryč?
"Už tady byla Olomouc, ale zakázali jí se mnou jednat. Pospíchal za mnou přišel a začal říkat, jestli bych si to nerozmyslel. Byl jsem nahlodanej. Říkal: Máš na to týden, pak mi řekni. Odjížděli jsme do Košic a on mě nezval. Tak jsem si říkal: Je to jasný, nechce mě. On se vrátil, zavolal si mě a říká: Tak, co, jak si se rozhodl? Já na něj koukám: Jdu pryč. A on uraženě: Tak běž! Přišla Olomouc, podepsal jsem to. A udělal jsem dobře. Kdybych tu zůstal a nehrál bych dál, tak on by řekl: To jsi si rozhodl ty. V těchto věcech, v přístupu k hráčům, byl takový podivín."
V sezoně 1985/1986 jste za Olomouc proti Bohemce nastřílel hattrick při vítězství 6:1. To byla pro vás asi dobrá odveta, že?
"To z toho udělali novináři. Říkal jsem, nepište, že jsem se mstil. Byl jsem rád, že jsem dal tři góly, vyhráli jsme. Nehledě na to, že proti Bohemce se mi dařilo vždycky. Přijeli jsme sem, dostali jsme výprask na Spartě a Brückner mě nepostavil. Svoboda (sekretář Bohemky) přišel: Co je, Mirku, proč nehraješ? Já naštvanej: Protože, když budu hrát, tak prohrajete. Když to bude hořet, já tam půjdu a zařídím to."
Jak to dopadlo?
"Prohrávali jsme dva nula, Brückner říkal: Půjdeš na hřiště. Na první gól jsem nahrál, druhý jsem lobnul Vláďu Borovičku na dva dva. Po zápase jsem přišel za Svobodou a říkám: Pane Svoboda, to jste měli štěstí, že jsem hrál jenom poločas."
Na závěr se vraťme úplně na začátek. Bohemka o vás dost dlouho usilovala, můžete přiblížit, jak jste se do Ďolíčku vlastně dostal?
"Začalo to tím, že mi ve Slavii bylo oznámeno, že potřebovali nějakého stopera. Chtěli Jirku Kříže z Mladé Boleslavi a potřebovali mě za něj dát do druhé ligy. Jarda Přeček (tehdejší slávistický funkcionář a dnešní podnikatel a zájemce o Zbrojovku Brno – pozn. CZT) mi tenkrát po Vánocích řekl, že si můžu něco najít."
Co jste udělal?
"Šel jsem na zimní turnaj Tatry Smíchov. Tam stál Zdeněk Svoboda, ptal se mě, co nového, jestli jsem náhodou volnej. Říkal jsem: Náhodou jo. A on: To si děláš srandu! Tak jsme zajeli okamžitě na Bohemku, že to podepíšeme. Tak jsem to podepsal. Mezi tím on volal Přečkovi, že má hráče. Ten, když se dozvěděl, o co jde, začal řvát do telefonu, co si to dovoluju. Tak jsem jel na Slavii, chytli jsme se trošku... Bylo to nevybíravé. Držel mě do léta a nešlo nic jiného dělat, než se dohodnout. Rok jsem hrál druhou ligu v Boleslavi. Pospíchal tam jezdil dál. Ke konci sezony se mě zeptal, jestli bych šel do Bohemky. Jako hráč druhé ligy jsem neměl problém. Dohodli jsme si podmínky a šel jsem."
- Miroslav Příložný
-
Rozhovory po 30 letech: Miroslav Příložný (17.9.2012)