Do Vršovic tehdy mířila celá sportovní Praha. Dnes je to přesně 90 let od slavnostního otevření Dannerova stadionu, který se v neděli 27. března 1932 stal novým domovem Bohemians. A nakonec se i pro něj vžila srdcová přezdívka Ďolíček, která byla tenkrát spjatá s dosavadním stísněným areálem v prohlubni nad silnicí do Strašnic.

V sobotu 5. února je to sto let od narození Jiřího Rubáše, jedné z nejvýraznějších osobností zelenobílých dějin Bohemians. Mezi Klokany prožil jako hráč i trenér v několika érách čtvrtstoletí svého života a napříč dějinami patří k nejvěrnějším.

Trenér Dušan Uhrin dostal Cenu fair play za celoživotní postoj. Proslavil se hlavně reprezentačním stříbrem na ME 1996 v Anglii a tažením se Spartou v nultém ročníku Ligy mistrů. Svou stopu ale zanechal i v Bohemians. V Ďolíčku odtrénoval náročnou sezonu 1987/1988, v níž na klub drtivě dopadla kauza tzv. černých fondů.

Gólman Patrik Le Giang se ve dvou ceněných statistikách blíží k útoku na letité klubové rekordy. V zápase s Pardubicemi vychytal už desátou nulu letošní sezony a prodloužil svou sérii bez inkasovaného gólu na 371 minut. Má tak reálnou naději přepsat statistiky Bohemians.

Mohl to být tenkrát začátek krásné revoluce. Symbolicky 17. listopadu v roce 2001 Bohemka doma slavně porazila 2:1 Spartu. Marcel Melecký ukončil 903 minuty trvající neprůstřelnost Petra Čecha a soupeře pak hned dorazil Libor Baláž. Klokani tehdy dorazili Spartu na skóre a zdálo se, že můžou zkusit titulovou kampaň. Víme, co následovalo. Marných 25 zápasů, 7 014 dní, skoro dvacet let bez ligového vítězství nad týmem z Letné. Je to pryč a můžeme s nadhledem vzpomínat.

Sympatie k sportovnímu klubu je cosi, co přímo volá po rozsáhlejší vědecké práci. Jak vzniká i jak se uchovává, je oblast velice široká a přitom zcela neprobádaná. Způsobů, kterými se člověk stává uvědomělým nebo dokonce skalním fandou, je zřejmě tolik, že je nelze - alespoň prozatím - patřičně registrovat, natož pak utřídit podle nějakých zákonitostí. Můj tatínek například fandil Spartě, protože Spartě fandil i jeho otec.

Pavel Chaloupka je legendou Bohemians Praha, byl nejvýraznější osobou v období jejich největších úspěchů včetně mistrovského titulu v ročníku 1982/1983 a cesty do semifinále Poháru UEFA. Prosadil se ovšem i v reprezentaci, když se zúčastnil mistrovství světa 1982 ve Španělsku. Jak na svou kariéru a všechno, co ji provázalo, vzpomíná?

Populární vršovický Dolíček byl původně zcela jinde, než si dnešní fotbaloví fanouškové myslí. Hřiště leželo za Waldesovou továrnou, uprostřed travnatých plání. Už před první světovou válkou se tam proháněli hráči našich nejlepších klubů. Odtud se Vršovičtí vydali v roce 1927 na slavný zájezd do Austrálie, díky kterému dodnes nesou hrdé jméno Bohemians a důvěrnou přezdívku klokani. Když se pak v roce 1932 zelenobílí přestěhovali k Botiči na nový stadión, zdědil staré hřiště v Dolíčku klub AFK Waldes.

Je to jízda jak na horské dráze. Po nadějném jaru, v němž Bohemka dvanáctkrát po sobě neprohrála a Patrik Le Giang měl jen osm minut k překonání klubového rekordu bez obdrženého gólu, je všechno jinak. Na podzim dosáhly problémy v obraně těžko představitelných hlubin. Blíží se ale taky příjemnější statistické události.

Bohemka vyhrála na Letné. Tahle jediná věta by k hodnocení téhle sezony stačila. Gól Tomáše Necida ukončil úmornou sérii bez úspěchu proti arcirivalovi, na Spartě jsme vyhráli po téměř čtvrt století. Velká sláva! Mohlo ale být ještě líp. Byl to pohodový ročník, nakonec možná až příliš. Některé naděje zůstaly nenaplněny. Snad příště.

"Kdybys mě miloval tak jako Bohemku!" vzdychala moje žena snažíc se o nešťastný kukuč. "Kdybys mi věnoval tolik pozornosti a lásky! Ale kdepak ty! Na prvním místě jsou u tebe Bohemians, pak dlouho nic, a potom teprve přijdu já! To už je zvrhlost, zvrácená vášeň a nevím co ještě! Měl by ses nechat vyšetřit u psychiatra, ty maniaku!"

Na Prahu padal vlahý podvečer, když jsem na rozhraní Michle a Vršovic potkal Emila Moučka. Byl zasmušilý a jakoby ponořený do sebe. Přidružil jsem se k němu a srovnal s ním krok. Ani jsem se ho neptal, kam kráčí, poněvadž všechno bylo úplně jasné.

Světová móda bohatých snobů se v podstatě nemění. Muži, kteří nevědí, jak utratit peníze, se věnují lovu. Odjíždějí nejčastěji do Afriky, na slony, na lvy, na krokodýly nebo nosorožce. Po nějaké době se vracívají s trofejemi a nezapomenutelnými zážitky, kterými pak dlouhá léta nudí jakoukoli společnost. U nás je bohatých snobů pramálo, a proto se na lovy nejezdí. Zato stále více lidí chodí na klokany. Pochopitelně bez střelných zbraní.

Tak mě napadlo, že by Bohemka měla vyznamenat muže, který měl hlavní zásluhu na tom, že fotbalové mužstvo kdysi odejelo na památný zájezd od Austrálie. Protože od té chvíle se objevil ve znaku klubu Klokan, zvíře velice atraktivní a sympatické. Představte si, jaká by to byla škoda, kdyby mužstvo tehdy hostovalo ve Finsku a přivezlo si odtud losa nebo polární lišku. Ani takový orangutan z Bornea nebo kojot z Ameriky by nebyli ideálním řešením. Klokan je zkrátka klokan a těžko objevíme zvíře, které bychom měli raději.