Světová móda bohatých snobů se v podstatě nemění. Muži, kteří nevědí, jak utratit peníze, se věnují lovu. Odjíždějí nejčastěji do Afriky, na slony, na lvy, na krokodýly nebo nosorožce. Po nějaké době se vracívají s trofejemi a nezapomenutelnými zážitky, kterými pak dlouhá léta nudí jakoukoli společnost. U nás je bohatých snobů pramálo, a proto se na lovy nejezdí. Zato stále více lidí chodí na klokany. Pochopitelně bez střelných zbraní.
Revír, kde lze klokany za nepatrný obnos sledovat více než půldruhé hodiny, se nachází v oblasti Vršovic nad vodním tokem, od nepaměti nazývaným Botič (nebo též Rio Botičo). Příroda zde je sporá. Do liany se tu nezapleteš, k orchideji nepřivoníš a štěbetání pestrobarevného ptactva nezaslechneš. Kdysi se prý v Botiči rýžovalo zlato, ale nyní se o to nikdo drahná léta ani nepokusil.
Zato klokanům se zde daří mimořádně dobře. Ačkoli byli ve Vršovicích vysazeni teprve před několika desítiletími, zcela zde zdomácněli a obdivuhodně se přizpůsobili drsnějšímu klimatu. Proto není divu, že pohled na ně láká stále početnější publikum. Nejde totiž o lacinou atrakci nebo exotickou senzaci, ale o odborně vedenou farmu se zcela mimořádnými výsledky. Mnozí návštěvníci, a jsou mezi nimi i na slovo vzatí odborníci, tvrdí, že pohled na vršovické klokany je pro ně často vrcholným estetickým zážitkem.
Proslulost zelených (!) klokanů pomalu překrývá slávu žehušických bílých jelenů. Hovoří o nich uznale nejen návštěvníci z Prahy, ale z celé Československé republiky. Dokonce o ně začíná být nevšední zájem i v cizině.
Prognóza do budoucnosti je zcela jednoznačná. Těm, kteří chodí na krokodýly a na tygry, bude zřejmě brzy odzvoněno. Profesor Grzimek a jiní věhlasní ochránci přírody vedou proti jejím plenitelům neohrožený, a doufejme, že i úspěšný boj. Zato proti těm, kteří chodí do Vršovic na klokany, neřekne žádný zoolog ani slovo. Ba právě naopak. Na důležité zápasy prý chodí (pochopitelně podle neověřených zpráv) i sám ředitel zoologické zahrady!
