Narodil jsem se 2.12.1948 v Praze, skoro pod stromeček jako čtvrté dítě do rodiny Panenkových. A pozor - ve znamení střelce! Táta Bohumil Panenka, mimo jiné i trenér mládeže Bohemky, to měl se mnou asi pěkně vypočítaný. Maminka Antonie, po ní jsem dostal jméno Antonín a sourozenci Jaroslav (také trenér mládeže Bohemky), Jiří a sestra Bohumila, ta dostala jméno po tátovi. Tak to byla celá má rodina. Má pozdější rodina, manželka Vlasta a děti Tomáš a Martina, ty jsou další má radost i opora.

Slavia mě do Vršovic vlastně "odložila". Býval jsem často zraněn, protože jako útočník jsem chodil hodně do soubojů a neuhýbal, dokonce se o mně říkalo, že kam šlápnu, tam deset let tráva neporoste. To víte, měl jsem čtyřiašedesát kilo, takže jsem to odnesl většinou já. Měl jsem potíže s meniskem, přestali mě stavět, a tak mě výboři sešívaných nejprve půjčili AFK, abych jim pomohl z potíží v asociační lize. Chytil jsem se, byla tam tenkrát dobrá parta a už jsem ve Vršovicích zůstal...

Oblékal jsem zelenobílý dres od žáčků s výjimkou jednoho roku na vojně v Dukle 23 let a zažil jsem s Bohemkou dobré i zlé. Když bych měl dát dohromady "svou" sestavu klokanů, s nimiž jsem běhal po hřišti, byli by v ní zastoupeni plejeři zhruba tří hráčských generací. Asi tahle: A. Houška - Horák, Valent, Prokeš, Pohůněk - Kos, Jílek, Panenka - Š. Ivančík, Hubálek, Jarkovský. Za áčko jsem začal hrát tehdy v tom nervózním "záchranářském" jaru 1964 - to mě poslal trenér Rubáš poprvé na hřiště v Košicích na starém stadiónu VSS... a končil jsem v největší pohodě za Musila, kdy už vzniklo optimálně skloubené mužstvo s potřebnými typy hráčů, pevně usazené v nejvyšší soutěži, které se probojovalo do Poháru UEFA.