Mančaft na sestup z druhé ligy, psychická nepohoda, v takovém stavu našel slavný Chilan Josef Jelínek Bohemku po svém příchodu v polovině sezony 1971/1972. Situaci nakonec zachránili zkušení, ambiciózní hráči vlastními tréninkovými metodami inspirovanými třeba českým vizionářem Františkem Fadrhoncem, který kdysi v Nizozemsku prosadil myšlenku totálního fotbalu. I nového trenéra Musila si hráči našli nakonec sami. S ním se rok a půl poté do první ligy i vrátili.

V roce 1976 přišel gólman Zdeněk Hruška do Bohemky a strávil v ní celých devět let, kdy byl nedílnou součástí největších úspěchů klubu, svými výkony si vysloužil i reprezentační dres. Následně na dva roky zamířil do Slavie, aby se oklikou přes Řecko vrátil zpět do Ďolíčku ještě na jednu sezonu. Prostředí Bohemky poznal i z druhé strany, na začátku nového tisíciletí se stal trenérem A týmu.

Antonín Panenka za slavné bělehradské noci ohromil svět svým vršovickým dloubákem a Československo vyhrálo mistrovství Evropy. Přemysl Bičovský, který byl v éře před šampionátem jednou z hlavních opor týmu, seděl ten večer doma u televize. Zlaté mistrovství mu uniklo kvůli problémům se zády. Právě v létě 1976 však Bičovský zamířil do Bohemians, kde zažil nástup trenéra Pospíchala a dlouhou cestu za titulem. Právě tady začíná druhá část rozhovoru s kapitánem mistrovského týmu.

Deset let mu pískali. Slavný titulek článku Stanislava Hraběte z Gólu vystihuje kariéru útočníka Vladimíra Hrušky v Bohemce jen z části. Kolohnát vysoký 190 centimetrů to měl u fanoušků těžké. Na levém křídle působil se svou postavou zvláštně. Jenomže góly dával, udivoval svou dlouhou kličkou přímo z místa, zahrál si i v reprezentaci. Bohemce pomohl k titulu a byl jen chloupek od nejrychlejšího hattricku v ligové historii.

Mezi Vladimírem Kosem a Bohemkou to byla ve zvláštním období šakalích let vášnivá aféra, která po krásném období neskončila zrovna šťastně. Tvořivý záložník působil ve Vršovicích v době, kdy klub musel zapírat svoje tradiční jméno. V týmu plném zasloužilých sparťanů a slávistů...

Šest let slavné zlaté éry strávil v Bohemians záložník Zdeněk Koukal. Zahrál si v záloze s Antonínem Panenkou, na jaře 1983 byl pevným článkem mistrovského týmu a k ligovému trumfu přispěl památným volejem v titulovém zápase se Žilinou. Zažil i pohárové tažení proti Ajaxu a Tottenhamu, vstřelil gól ve vítězném derby se Spartou a do Ďolíčku přivedl svého syna Zdeňka, naději začátku nového tisíciletí.

Byl kapitán. Nezpochybnitelný lídr. Hráč, který pomohl dotlačit národní tým na zlatý šampionát v Jugoslávii. První fotbalista Československa, jenž nebyl čistokrevným útočníkem, který nastřílel sto gólů v lize. Miláček publika. Opora, ať hrál pravého obránce, stopera, záložníka, nebo levé křídlo. V boji o finále evropského poháru proti Anderlechtu, v jednom z nejdůležitějších zápasů historie klubu ale PŘEMYSL BIČOVSKÝ přesto seděl na lavičce. Proč? Zřejmě vždycky už to bude záhada.

Jeho čapímu běhu se nejdřív fanoušci smáli. Záložník Jiří Sloup si ale vršovický Ďolíček velmi rychle získal. Trenér Tomáš Pospíchal si pro svého bývalého svěřence osobně dojel do Plzně a vršovickému publiku představil berana, který dokázal znechutit fotbal mladému Marco van Bastenovi, také ale ohromil milánské San Siro a stal se jedním z hlavních hrdinů úžasného zelenobílého podzimu 1982.