Liga se schylovala ke konci. Hráči Bohemians, kteří se chystali do Francie a do Alžíru, prohrávali jeden zápas za druhým. Ligu vyhrát už nemohli, tak hráli jen tolik, aby hráli a nic se jim nestalo. Hodně lidí se bálo výsledků v cizině. Ale naši přišli, viděli a zvítězili.
Viděli toho dost: v Bessauson nádherný stadion, na kterém nehráli. Pan správce tam totiž zasadil právě trávu a hráči by ji podupali. Tož se hrálo na tréningovém hřišti, kde bylo trávy habaděj a drnů neméně. Domácí byli na své hřiště zvyklí a bylo to jen 2:1. Potom se Bohemians stěhoval do Chalon sur Saone, které známe i z filmu "Bitva o koleje". Cestu si krátili hráči lecjak: buď se živili nebo hráli dudáka. Lanhans získal tak dokonalou převahu, že byl dudákem stále. Získal proto titul "krále dukdáků". V Chalonu získali naši další vítězství, tentokrát hodně vysoké: 7:0. A pak to šlo jako na drátku. Francouzské kluby mají ve svých řadách vždy dva, tři výtečné hráče, hrají systém WM, ale vzhledem k svému zařazení (dobrá divise) nestačily na naše hráče. V Grenoblu byl nejslavnější zápas zájezdu. Hrály se hymny, byla spousta projevů, pan prefekt nám osobně potřásl pravicemi, početná kolonie našich krajanů nám držela palce a tak jsme museli vyhrát. A také ano: bylo to 4:1, úplně stejně hrálo tam před námi italské Torino. Ovšem na nás si domácí přizvali posily.
Z Grenoblu jsme jeli do Gapu, horského města 740 m nad mořem. Při přivítání nám dali tolik jídla, že se nikdo nemohl hnout. Vyvezli nás také do Vysokých Alp, udělali nám slavnou hostinu, kterou jsme si sami zpestřili různým účinkováním vlastním (na př. dirigováním orchestru) a my se sešli až ráno u vlaku. Před tím jsme ovšem jaksi mimochodem rozdrtili domácí klub 9:1. Nad výpravou pořád visel otazník: jede se do Afriky nebo ne? Nikdo nic nevěděl. V nejisté náladě se jelo do Anemass na švýcarských hranicích. Podívali jsme se do Švýcar, ale neměli jsem tam chodit. Copak o to, krásy tam bylo ažaž, ale my, chudáci, chodili bez haléře v kapse kolem obchodů, kde bylo vše, na co si člověk vzpomněl. Tak jsme si raději nevzpomínali na nic. V den, kdy jsme hráli v Anemass, hrála v nedaleké Ženevě londýnská Chelsea. Přes to přišlo asi pět tisíc diváků shlédnout naše vítězství 7:2.
A pak přes Lyon do Strasbourgu. Vrhli jsem se do biografů na americké filmy, ale poněkud nás zklamaly. Snad tím, že byly doublovány.
Proti nám nastoupilo ligové mužstvo Racingu. Jako při prvním zájezdu, čekal nás největší soupeř v posledním zápase. A jako při prvním jsme zvítězili, i když jen těsně 2:1. V soupeřově mužstvu, které hrálo krásnou kopanou, nastoupili hráči Heisserer, který hrál proti Československu v Paříži a dal třetí branku, kouzelní s míčem Španěl Matheo a bývalý representant Německa Goebhardt. Štrasburští porazili týden před tím národní mužstvo Švýcarska 1:0. Pak přišla řada nabídek. Do Afriky se nejelo, poněvadž prý nebyly dopravní prostředky, a tak se snažily francouzské kluby získat populární Čechy pro sebe. Nepodařilo se to nikomu. Nehráli jsme ani s národním mužstvem Francie, kterému jsme měli dělat sparring-partnera. Jelo se domů. Po dlouhé, dost nepříjemné cestě, kdy jsme byli až skoro příliš důkladně prohlíženi Američany, vrátili jsme se s čistým štítem. Šest zápasů - šest vítězství a score 31:6. S prvním zájezdem celkem 15 zápasů, kromě jednoho nerozhodného čtrnáct vítězství a poměr branek 73:19.
Můžeme s klidem říci, že hráči Bohemians representovali přímo příkladně dobré jméno naší kopané ve Francii.
